Posloucháte Zážeh, podcast Martina Hurycha,

který zažehl týmy na čtyřech kontinentech

a dnes sdílí principy úspěšných firem

jako byznys akcelerátor.

Akcelerujte váš obchod, inovace a lidi

s profesionální podporou Martina Hurycha.

Dobrý den. Já jsem Martin Hurych a tohle,

tohle je další Zážeh. V dnešním Zážehu vám

vysvětlíme, co je to Enterprise

low-code, no-code. Prý tohle slovo ještě

neexistuje, tak vám ho tady představíme a nebojte se,

nebude to další epizoda o Makeu nebo o Zapieru.

No a když se budeme bavit o takovéhle specialitě,

tak jsem si na to pozval člověka,

který se právě touhle tou výsečí na trhu zabývá.

-Je jím Kamil Juřík, ahoj. -Ahoj, Martine.

Majitel a CEO společnosti

Accelapps. Řekl jsem to správně?

-Ano. -Než se dostaneme k tvému profesnímu životu

a k tématu, který jsem tady naznačil,

v přípravě mně

utkvělo v paměti, nebo z přípravy mně utkvělo

v paměti, že jsi fanoušek sci-fi,

tak mi pojď říct, které sci-fi dílo ti tak

utkvělo v paměti, že ti ovlivnilo život.

Jednoznačně Duna od Franka Herberta,

to je můj oblíbený autor. Teď se točí nová zpracování

Duny, já jsem skalní fanoušek,

takže já mám Dunu načtenou až tak, že to znám

nazpaměť některé fráze, takže pro mě jakékoliv

filmové zpracování je velmi citlivé tohoto díla.

Já úplně jako ulítávám na tom starém zpracování z

84. roku, které je v něčem jako specifické,

ale velmi věrné tomu originálu v řadě věcí,

a tak se teďka těším na druhý díl Duny,

která se teď natáčí, tak to je takové moje

oblíbené dílko. Jinak jsem startrekovský

fanoušek a ne Star Wars fanoušek, doufám,

že jsem teďka nikoho nenaštval,

ale já jsem na téhle té straně barikády.

Co je na Duně takové to, že je to to dílo,

-které tě ovlivňuje celý život? -Inspirativní

příběh člověka

jednoznačně. Ne, že bych se tam sám hledal,

to asi úplně ne, i když možná by psycholog

řekl, že ano, ale i můj život je plný

překonávání překážek a vystupování z komfortních

zón a to v tom příběhu hodně rezonuje, příběh toho

mladého muže, který musí se ujmout své životní role

a zachránit nejen planetu, ale i universum a

já jsem se tam jako v řadě věcí našel i z pohledu,

řekněme, nechci říct úplně filozofie, ale jakýchsi

zásad, které to dílo říká.

Tak nám pojď popsat tvoji trnitou cestu

a propichování bublin, protože ty ses přes hromadu

velmi jako význačných certifikátů v rámci IT,

práci pro, jednak v zahraničí a jednak pro

velmi zvučná korporátní jména typu Microsoft,

přednášení po Evropě a po Americe, rozhodl s tím

se vším praštit

a jít do vlastní firmy.

Co tě k tomu vedlo a vůbec takový

ten malý životní příběh,

jak se z Kamila stal majitel firmy?

Je to tak, je to tak a nelituju toho.

Ten příběh je takový, možná ho diváci,

posluchači už jako leckrát slyšeli,

příběh člověka, který byl nejprve technickým

profesionálem, specialistou,

od roku 2000 lektorem, speakerem, člověkem,

který objel půlku světa, přednášel všude možně

na významných konferencích.

Nic by mě vlastně nenutilo tu kariéru jako zahodit,

změnit a stát se majitelem firmy, ale

já jsem odvážný a zároveň trochu naivní člověk,

takže jsem si jednoho dne řekl, že už mi nestačí

jenom přednášet a říkat druhým,

jak mají dělat ty věci. Já jsem se vždycky pohyboval

hodně kolem Microsoftu a kolem vlastně i toho

vývoje a řekl jsem si, že bych chtěl,

protože jsem se vždycky točil kolem projektů,

kolem zákazníků, dodávek řešení a viděl jsem chyby,

které dělají druzí, a tak jsem si tak trošku

naivně říkal, tak já si udělám firmu

a ukážu vám, jak se to dělá.

A to bylo teda hodně naivní, málem jsem

to nezvládl a málem firma nebyla,

říkám to zcela upřímně, protože to, že člověk

je technickým specialistou a profesionálem,

to ještě neznamená, že bude také dobrým majitelem firmy,

to je úplně něco jiného. Takže pro mě to byla velká

životní škola, já jsem v roce 2015,

16 se svým bývalým společníkem se začal bavit

o tom, že bychom si založili firmu,

oba dva jsme se pohybovali kolem low-codu a kolem

těch microsoftích řešení a měli jsme takové ty asi

hodně naivní vize, jakože pojďme to dělat

a ono to bude fungovat. A ono to fungovalo,

protože naše jména byla zvučná a my jsme vlastně

si první zákazníky přitáhli jenom díky našim jménům,

díky bohu za to, no, ale praxe ukázala,

že řídit firmu je trošku něco jiného,

než jenom přednášet,

takže moje cesta byla zase vlastně o vystoupení

z komfortní zóny, když si to tak teď uvědomím

zpětně a učení se úplně jiných dovedností,

než které jsem předtím měl, a přijetí zodpovědnosti.

To byl velký prvek, který se

zhruba před 2,5 lety stal, když mi můj společník bývalý

dneska už oznámil, že z nějakých rodinných

důvodů, osobních důvodů s tím končí,

já jsem v té době byl technickým ředitelem firmy,

takže jsem dělal takové ty věci,

které dobře umím a celkem mi šly, ale administrativa,

finance, obchod, marketing pro mě byly

absolutně španělská vesnice, smlouvy, jo,

právní věci a v té době jsem pracoval 12 hodin

denně a říkal jsem si, no, tak to je fajn,

tak co teď budu dělat, jak to celé zvládnu.

A bylo to pro mě velká škola,

dodnes si vzpomínám, jak jsem jel z té schůzky

a říkal jsem si, proboha, co teď,

ale za půl roku jsme to zvládli,

spoustu věcí jsme změnili ve firmě,

zaměstnanci mě podrželi, já jsem hodně věcí

oddelegoval na svoje kolegy a to bylo,

to se ukazuje jako velmi dobré rozhodnutí

a také jsem si uvědomil, že nejsem na všechno sám,

že tady jsou lidé podobně špičkoví,

jako jsi třeba ty, kteří mi s řadou věcí

můžou pomoci, takže jsem vstoupil

do mastermind programu, do Scaleupu, začal jsem

definovat vůbec takové ty základní věci,

jako co to je firma, jaké má poslání,

jaké má hodnoty, to jsme předtím moc neřešili

se společníkem a ukázalo se, že to jde. Takže dneska

jsem za to vlastně rád, já jsem se svým společníkem

stále ve velmi dobrém vztahu,

je to můj přítel, jsem rád, že to tak můžu říci,

ale zase to bylo nějaké překonání nekomfortní zóny,

naučení se spousty věcí a

velkých změn i z pohledu toho, jak ta firma funguje,

jak přistupuje k projektům, jaké má obchodní nastavení.

Dneska mám vlastně úplně jinou firmu a firmu,

která je zdravá, životaschopná a má před

sebou velkou expanzi, aspoň doufám.

To zní jak cesta z letištních salonků

a pětihvězdičkových hotelů do bahna každodenního

managementu, teda myslím pozitivně.

No, je to taková cesta, my se teď s partnerkou

díváme zase zpátky po několika letech na Pána

prstenů, tak já se v tom tak trochu vidím, jo,

čím si tam Frodo, chudák Frodo prochází,

tak něčím podobným jsem si procházel také, ale

mě to hrozně baví ty věci. Já, někdo chodí

do posilovny a sportuje a má to jako adrenalin,

tak mě před 20 lety, možná vlastně už 25 lety

začalo bavit překonávat svoje nekomfortní zóny

a vystupovat z nich a mám to tak trochu jako adrenalin

a naštěstí se mi to daří. Takže já moc do posilovny

nechodím, ale já přijímám výzvy,

čelím jim a to mi dává nějaký adrenalin a nějakou

jako chuť pokračovat dál a říkám si,

tak tohle jsem zvládl, tak co tam máme dál.

Dál tady máme zmínku o tom, jak jsi chtěl všem

ukázat, jak se projektově řídí ve vlastní firmě.

Jak se ti to povedlo?

No, tak ne, že bych to chtěl všem ukázat, ale povedlo.

My jsme ze začátku, když jsme založili firmu,

tak jsme ty věci dělali takovým tím,

protože jsme softwarová firma, děláme vývoj

podnikových aplikací v low-codu, tak jsme jeli

takovým tím tradičním stylem, který tady v České

republice zejména, možná v zahraničí tak

úplně ne, je obvyklý. To znamená, přišel zákazník,

řekl, že chce nějakou podnikovou aplikaci,

my jsme udělali nějakou zběžnou analýzu,

nacenili jsme ji, stanovili jsme termín a jeli

jsme v tom vývoji. A i když člověk dělá low-code,

to znamená, že relativně pružně třeba reaguje

na zákaznické požadavky a ten životní cyklus toho

vývoje je takový jako kratší, flexibilní,

tak jsme se stejně v tom projektovém řízení utápěli,

protože jsme si uvědomili, že, nebo cítili jsme,

že ten zákazník samozřejmě má nějakou představu o tom,

co chce, ale když máte svého parťáka,

finančního ředitele, obchodního ředitele,

ředitele výroby, tak on rozumí dobře tomu,

co dělá, ale on není expert na návrh podnikové aplikace.

A samozřejmě, že od nás očekává,

že my jsme ten expert a my jím při vší skromnosti

jsme, ale my nevidíme úplně do hlav toho

zákazníka a trpěli jsme takovými těmi klasickými

neduhami typu, my začneme vyvíjet,

zákazník si po týdnu uvědomí, že to vlastně chce

trošku jinak, ale už jste zasmluvnění,

už máte nějaký termín, nějaký rozsah,

rozsah toho projektu a obtížně se s tím pracuje.

A já jsem se před těmi dvěma lety,

když tedy společník opustil firmu, rozhodl,

že tyhle věci zkusím změnit,

byl jsem opět odvážný,

vůbec jsem vlastně, se přiznám, nevěděl,

do čeho jdu, jenom jsem měl dobře vypozorované

ty problémy, kterým čelíme, jo, ty, a chápal jsem

ty potřeby těch zákazníků, a tak jsem za nimi upřímně

a pokorně přišel a řekl jsem, pojďte

to zkusit dělat jinak a vysvětlil jsem jak.

To znamená, pojďte si říct, že budeme mít velkou volnost

v tom vývoji, že se nebudou obě strany

vlastně k ničemu zavazovat, my vám samozřejmě řekneme,

jak to dílo odhadujeme, kolik vás to tak jako,

předpokládáme, bude stát a kdy to bude hotové,

protože i my si tu práci potřebujeme plánovat,

takže to jako není úplně, že my bychom nevěděli,

k čemu směřujeme a kdy to bude hotové,

pojďte si sami rozhodovat o tom projektu do značné

míry, rozhodovat o nákladech, o čase, o tom,

jaké tam budou funkce. A zákazníci nás podrželi,

byla tam velká nejistota, já jsem to na jejich tvářích

viděl, zkusili to s námi a dneska jsme ve stavu,

že když přijde nový zákazník a říká,

my chceme takový ten tradiční vývoj od vás,

ten režim toho nacenění a termínu, tak my jim

říkáme, ne, my takhle nefungujeme,

zkoušíme ty zákazníky přesvědčit,

že se to má dělat jinak a pokud nás neposlouchají,

tak s nimi nepracujeme, vybíráme si. A na to jsem

hodně, hodně pyšný a

tohle byla věc, která si myslím,

že firmu zachránila, ale hlavně znamenala zvýšení

hodnoty těch aplikací pro zákazníky,

úplně jiný přístup a jako funkčnost celého toho našeho

přístupu k těm zákazníkům.

I v rámci toho, co si budeme povídat dál,

asi by stálo za to zadefinovat si,

kdo jsou tví zákazníci velikostně, obratově,

typově, protože ta moje bublina se většinou dotýká

malých a středních firem. Ty míříš podstatně výš.

Ano. Já bych řekl, že naším zákazníkem

je středně velká a velká firma,

když to řeknu z pohledu třeba počtu zaměstnanců,

tak jsou to stovky zaměstnanců či jednotky

tisíc zaměstnanců pracujících v té firmě.

Vertikály těch firem jsou rozličné,

máme rádi výrobní firmy, ale děláme i pro firmy

poskytující služby, pro finanční sektor,

pro software housy, je to, je to, ten rozptyl je velice

široký, pro farmacii, máme velmi významného

zákazníka, našeho největšího zákazníka.

Takže ten rozptyl je široký a jsou to firmy,

které řádově do vývoje investují stovky tisíc

korun měsíčně.

Náš ideální zákazník je někde tři čtvrtě milionu

až milion korun měsíčně do vývoje,

takže to jsou velké projekty,

jsou to komplexní věci, které řešíme.

Když se nás zákazník ptá, co vlastně děláte, Kamile,

jako co v tom low-codu vlastně teda vyrábíte,

jo, tak my rádi říkáme, že děláme procesně řízené

podnikové aplikace. A to docela dobře

charakterizuje to, co vlastně děláme.

Jsou to aplikace podporující klíčové firemní

procesy, ať už jednoduché věci typu,

žádá zaměstnanec o služební cestu a někdo

ji má schválit nebo žádá o nákup nějakého vybavení,

tak to jsou velice jednoduché agendy,

formulář s 10, 20 políčky a jednokrokové schvalování,

tak velmi komplexní podnikové procesy,

které se týkají, skoro bych řekl,

až core businessu těch firem, třeba změnové

řízení výroby, reklamační procesy,

máme rádi HR agendy, takové ty onboardingy

zaměstnanců, změny pracovních smluv,

děláme běžně schvalování smluv třeba s dodavateli,

kde fungují protistrany a vyměňují si různé verze

dokumentů a musí si je připomínkovat,

finanční agendy typu zpracování přijatých

faktur a podobně. Takže ten rozptyl je široký

a takovéto procesy už můžou být velmi složité

se stovkami kroků, běžící řádově měsíce,

integrující data z různých podnikových datových zdrojů,

to je pro nás naprosto běžné.

Takže jsou to spíše komplikovanější nebo

ucelenější podnikové agendy, není to o tom,

že si někdo rezervuje zasedačku, i když asi

i to bychom dokázali udělat.

Ten důvod, proč jsem tě poprosil o tuhle definici

nebo zarámování, je následující.

Já jsem říkal, že se budeme bavit o Enterprise low-code,

no-code, což asi v tenhle ten moment dává čím

dál větší smysl.

Já jsem tady měl spoustu lidí,

se kterými jsme se vlastně o trendu low-code, no-code,

který já osobně sleduju rok, rok a půl jako

velký hype, bavili

a při vší úctě to bylo vždycky,

to finále bylo vždycky o nějakém Zapieru,

-Tabidoo, Makeu,... -Jasně. -...což vůbec

nemyslím zle, protože já bez těchhle těch

aplikací bych neexistoval. Na druhou stranu

předpokládám, že ta tvoje klientela má

úplně jiná očekávání a standardně bych si tipnul,

že všecko, co jsi řekl doteďka, byly

vývoje na míru.

To znamená, co, co vůbec

dokáže Enterprise low-code nabídnout a jak tady

dlouho existuje? Protože někde mezi řádky

jsem si všimnul, že ty jsi použil tohle

to slovo už někdy zpátky datované do roku 2015,

to nevypadá jako momentální hype.

Ano, já myslím, že jsem ho použil už dříve

a ty jsi mi ho potom připomněl před

časem a děkuji ti za to.

Ty uvedené platformy, nic proti nim, já myslím,

že jsou skvělé, jo, že řeší spoustu scénářů,

ale k našim zákazníkům, já to teď řeknu drsně,

skoro až nesmí, jo.

Ty požadavky našich klientů jsou jako výrazně odlišné.

To, co jako charakterizuje naše klienty, je potřeba mít

ta řešení lokálně, ne, že by nebyli cloudoví,

ale většinou provozují svá datová centra

a i ty aplikace prostě provozují ve své

infrastruktuře a nechtějí hostovat někde jako

v nějakém cloudu. Je tam

extrémní potřeba na integraci na řádově

až desítky datových zdrojů těch aplikací,

ať už jsou to, jsou to takové cokoliv,

jo, od databázových systémů,

různých webových služeb, nějakých cloudových nástrojů

možná také, takže naše výhoda je, že se umíme

připojit během jako chvilky de facto k čemukoliv,

aniž bychom se trápili tím vývojem kódu, to ten,

to ten low-code charakterizuje a

velká ucelenost těch řešení.

Naše aplikace jako v čistém vývojovém čase se dělají

spíše měsíce než týdny. To není úplně obvyklé

u toho nižšího low-codu, řekněme, nebo jak to mám

vlastně správně pojmenovat,

analýza se dělá řádově týdny, je to prostě,

je to vlastně srovnatelné s vývojem na míru,

jakoby klasickým psaním kódu, takovéhle

řešení my děláme, ale děláme je tím low-codem,

to znamená bez nutnosti psaní kódu s tím,

že my si samozřejmě kódem můžeme pomoci v okamžiku,

kdy nám ta platforma k něčemu nestačí,

ale prostě ty aplikace skládáme z jakýchsi předem

připravených komponent, nepíšeme ten zdrojový

kód od nuly, máme rádi rané prototypování,

jsme schopni udělat prototyp aplikace

do několika dnů nebo, nebo jednotlivých částí

té aplikace, nějakých obrazovek,

prezentovat to tomu klientovi v podstatě téměř

naživo, ono to samozřejmě nedělá úplně všechno,

ale klient má nějakou velmi reálnou představu

třeba do týdne od začátku prací a potom to rozvíjet.

Opakovaně se nám stalo a mí kolegové mi to omlacují

o hlavu dodneška, já jsem v začátcích firmy

ještě sám vyvíjel, byl jsem

jako vývojářem těch prototypů a zákazníci

říkali, to je skvělé, pojďte s tím rovnou

do produkce s tím prototypem, který tady

po dvou týdnech vznikl, a my pak dva roky tam

udržujeme ten prototyp, jo, ale to je zase velká síla

té platformy, že skutečně prostě řeknete si,

jakou má ten klient představu a za dva dny

přijdete a řeknete, tady to máte a teď

se na to pojďte podívat. A to je velká výhoda,

protože my vidíme, že dokud klient nevidí

ty reálné obrazovky, tak on úplně přesně neví

vlastně, jak to, jak to bude.

My třeba dneska už jsme schopni,

naučili jsme se to, děláme wireframy,

takové ty návrhy obrazovek, ne nějakými drátěnými

moduly, kdy vidíte jenom obrysy toho uživatelského

rozhraní a musíte si v hlavě spoustu věcí

domýšlet, my už to děláme téměř na pixel stejně,

jak to reálně bude vypadat, opravdu jako nakreslíme

tu obrazovku, ale tak to v podstatě vypadá.

-Jako přímo v té platformě? -Ne, ne, ne, to děláme

v nějakých grafických nástrojích vedle,

ta platforma, no, někdy bychom to mohli

jako naklikat možná stejně rychle,

jako když to někde kreslíme vedle, ale stejně vidíme,

že dokud to prostě ten uživatel nevidí naživo

a nemůže si tam kliknout, tak on nad tím úplně

nepřemýšlí, jo. To je pravda a tohle na tom

low-codu milujeme, že to, že to rané prototypování

my prostě jako vypálíme za pár mandayů,

dokonce někdy je to až takové, že říkáme,

víte co, ne, že bychom tu analýzu nepotřebovali,

jo, ale my vám to rovnou vyrobíme,

tu verzi 1, vy se na to rovnou pojďte

podívat a pak to tady spolu doladíme, jo.

A to je úžasné, tohle to jako v tradičním

vývoji takhle úplně nejde, jo, to jako

já jsem začínal po škole jako vývojář, tak já vím,

o čem mluvím, i když je teda pravda,

že to bylo před čtvrt stoletím.

Ono i v tom tradičním vývoji se ten svět velmi

změnil, to je prostě fakt, ale takovouto rychlost

a svobodu úplně nemáte. Na druhou stranu zase

ne na všechno je ten low-code dobrý,

jo, bankovní systém bych v tom asi nenapsal.

To jsem se právě chtěl zeptat. To,

co povídáš, je, jak říkají Angličani,

je to moc dobré na to, aby to byla pravda.

No, musíme být opatrní.

Někdy ten klient prostě přijde s požadavky,

kde my už od začátku cítíme, že to na to úplně

není, nebudeme vyrábět další ERP v tom,

jo, další, nebo nebudeme, ten bankovní sektor typicky

pro nás úplně jakoby není, není v tom smyslu,

že tam nebudeme psát ten e-banking, to určitě ne,

ale i banka má samozřejmě desítky svých interních

procesů, které potřebuje digitalizovat a nějakým

způsobem podchytit, takže jako není neobvyklé,

že v tom finančním sektoru ty naše aplikace jsou,

ale jako řešení pro klienty bych nad tímhle

tím low-codem nestavěl, jo. Nebudeme stavět, já nevím,

nějaký online transakční systém,

který reaguje na pohyby měn a zpracovává řádově

tisíce transakcí v milisekundách a pracuje

s velkými datovými objemy, to ne, ale pokud

si představím to, že uživatel sedí u nějakého

zařízení, vyplňuje do nějakého webového

formuláře data nebo se mu tam načítají,

pracuje s nějakým procesem, schvaluje něco, jo,

nebo se k něčemu vyjadřuje, tak tam ten low-code

je úžasný a tam jako v podstatě bych řekl,

že to do budoucna ani nebude jinak už.

Chápu správně, že low-code, nebo

ta platforma vlastně, pomocí jíž vy tohle

to zhmotňujete, je dobrá na podpůrné firemní procesy?

Jo, jo, úplně to tak je.

Výstupem toho našeho snažení je jako z pohledu

technického sada nějakých webových formulářů,

které uživatel konzumuje ve webovém prohlížeči,

ať už na fyzickém zařízení nebo na svém

mobilním zařízení, to je celkem jedno

a ty formuláře mu zpřístupňují data nebo

on do nich nějaká data vkládá a vlastně v browseru

pracuje s tou naší takzvaně aplikací.

Takže jsou to webové aplikace a tam nejde o to,

jestli se něco načte do půl sekundy a zpracuje

to 1 000 transakcí za 10 milisekund,

tam se ta data prostě v pohodě načtou,

uživatel si je jako nějakým způsobem vyhodnotí a pak

klikne na to tlačítko, schvaluji, zamítám,

připojí nějaké přílohy a podobně. A ještě

bych jako řekl, že to hodně je o volnosti,

jo, my jsme, když jsme začínali,

my jsme na webu měli slogan jako takový banner,

tuším dva roky, change request u nás není

zakázané slovo, jo. Pak už jsme ho teda stáhli,

protože jsme naše zákazníky už naučili,

že to tak není, to jsme, s tím jsme extrémně

bojovali, s takovou tou věcí, jako tady je první

verze a teď se na to prostě nemůže sáhnout,

protože prostě nemůže, tak my jsme nervózní,

když zákazník u prvního dema nemá žádné

change requesty, jo. My to máme úplně v hlavě

postavené jinak, my si myslíme,

možná jsme se někdy teda dokonale trefili do toho,

co ten byznys chce, ale to bych spíš řekl,

že ne, spíš si říkáme, aha, tak ta protistrana o tom

úplně nepřemýšlí, ta protistrana vlastně jako

tak nějak čeká, co bude, a to není dobře.

Takže pokud tam, jako skutečně se nestane,

že jsme se perfektně trefili a zákazník říká,

Ježíš, to je skvělé, dejte to rovnou do produkce,

občas se to děje, tak si říkáme, aha,

tak přemýšlíte nad tím, opravdu jako víte,

co chcete, to je pro nás hrozba, jo. Takže

my to máme fakt nastavené hodně jinak ten

přístup k tomu, k tomu vývoji a k tomu zákazníkovi.

Co dalšího bych měl potenciálně vědět,

pokud mám, abychom udělali průnik těch našich bublin,

jo, ty jsi říkal, že tě baví výroby,

tak mám fabriku,

200, 300 lidí, co bych měl ještě vědět o

Enterprise low-codu, abych tě mohl, řekněme, poptat

paralelně s někým, kdo mi tvrdí,

že mi to udělá na míru, řekněme, jako tradičním

-kódovacím způsobem? -Těch věcí je celá řada.

Za prvé si myslím, že ne každý zákazník,

i když splňuje ty požadavky typu,

mám několik set zaměstnanců a obrat je v miliardách

a podobně, takže je na to připraven

na tenhle ten styl vývoje.

Já jsem to tady už zmínil, my si zákazníky vybíráme

a říkáme, ustojíte ten low-code styl vývoje,

kdy my sice vám neříkáme, že všechno musíte vymyslet

vy, že je to všechno na vašich bedrech,

to určitě ne, ale máte dost síly na to,

abyste si ten vývoj řídili projektově,

nebo to teda celé čekáte, že to za vás udělá

ten dodavatel? To my nechceme, jo.

Jste připraveni na to, že až si odvalíte první dva,

tři procesy, které máte v hlavě, které vás trápí

a my je tady za prvního půl roku klidně pro vás

vyvineme, budete ještě vědět, co chcete dál?

Máte identifikované ty procesy, máte interní

projektovou kancelář, nebo to bude celé řídit IT?

A nemyslím si, že to je úplně dobře, jo,

nebo to tam dělá jako jeden člověk,

kterému to bylo shůry teda svěřeno a když odejde,

tak se to celé sesype jako domeček z karet.

To znamená, my si ty zákazníky dneska už

připravujeme, říkáme jim na samém začátku spolupráce,

co je vlastně nutné udělat, aby i za rok, za dva,

za 5 let byli úspěšní, aby dokázali z toho low-codu

vytěžit maximum, protože ono u nás to funguje tak,

že ten zákazník, abychom mu dodávali aplikace,

tak on si potřebuje licencovat tu low-code

platformu, musí prostě zainvestovat nějaké

statisíce korun ročně do těch licencí,

to není úplně malý závazek a pokud on se za dva

roky jaksi vyčerpá, přestane definovat ty své

požadavky, tak pak vlastně jako platí za ty licence

pořád, ale nemá tam tu hodnotu, jo. Takže my

jako nejenže zákazníkům pomáháme identifikovat

ty podnikové procesy a děláme jim ty návrhy

a tak nějak jakoby

tvoříme ty aplikace, tak jim říkáme,

jak mají interně vyspět, aby v tom low-code světě

vlastně mohli vůbec fungovat, jo,

protože ten vzorec, kdy zákazník přijde

a za 3 roky řekne, a my teď nevíme, co dál,

tak to jsme zažili už několikrát

a není to dobře. Takže my jsme před časem

spojili svoje síly, protože my jsme technologická firma,

my si nehrajeme na to, že jsme třeba dobří na

byznys analýzy. My prostě umíme ten vývoj,

jsme techničtí specialisti a víme,

jak se to prostě má vyrobit, tak jsme spojili

svoje, svoje síly s EVOLVE, s Dášou Poláchovou,

kteří se specializují právě zase na ty byznys analýzy,

na ty, na ty podnikové procesy a ta synergie nám

funguje skvěle, jo, kdy my vlastně na zlatém

podnose dostaneme tu úžasně udělanou byznys analýzu

a procesní analýzu a připraveného zákazníka

s velkým souhlasem s tím, že to, co je tady napsáno,

tak to my teda opravdu chceme,

na to se těšíme a pro nás se to pak snadno vyvíjí.

My jsme zjistili, že analýza je základ úspěchu,

jo, je to takové jako možná laciná věta,

ale když si zákazník jenom myslí, že něco chce

a při vší úctě k němu, on to jako v nějaké své

schopnosti sepíše ty požadavky a myslí si,

že takhle to má být, tak to ještě vůbec neznamená,

že tak to opravdu má být, jo, a jako zajistit to,

že pochopíte, že opravdu to takhle on myslí a oni

s tím mají souhlas a rozumí tomu,

co je v té analýze napsáno, jo, to jsem zjistil,

že zákazník podepíše analýzu, ale vůbec neví,

co se v ní píše, no, tak to není snadné, jo.

A to je velký, velký kumšt, který se nám s Dášou

Poláchovou daří dělat.

Co je podle tebe za tím, že ten rok, rok a půl,

jak už jsme to tady jednou zmiňovali,

vidíme boom low-code, no-code platforem?

U nás v České republice si myslím, že jsme

v nějakém okamžiku, kdy zákazníci si dokázali

přiznat, že ten tradiční vývoj úplně nefunguje.

Já teda nic proti tradičnímu vývoji,

já jsem v něm také začínal, ale

nefunguje v tom smyslu, že, a ono je to taky o tom

projektovém přístupu, jak jsem tady naznačil,

mám pocit, že zákazníci se tak nějak pomyslně

vykoupali v tomhle tom přístupu a dokáží si přiznat

dneska, že by to mohlo být i trochu jinak,

protože tady v Čechách, já nevím, čím to tak vlastně

jako bylo po revoluci,

já jsem to taky viděl jako, jako konzultant,

který byl v těch projektech, my jsme tady

v tradičním vývoji jeli úplně extrémně, jo.

Tady vznikla spousta software housů po revoluci,

malých firem i teda obrovských firem a

zákazníci ten vývoj na klíč, na míru tradiční

prostě 20 let dělali a já neříkám,

že ty projekty jako nebyly úplně úspěšné,

ale v řadě věcí ne a mysleli si,

že to je ta správná cesta, ale tak nějak jako

byla nastavená i na úrovni třeba managementu

těch firem, typicky teda toho IT managementu,

ta očekávání, prostě takhle je to normální,

takhle se to dělá, jo. My si vymyslíme úplně,

úplně všechno a ti vývojáři nám to prostě perfektně

takhle udělají, jo. A většinou to,

nebo mnohdy to bylo o tom, že oni teda dodali to,

co ten zákazník si vymyslel, ale tu byznys

potřebu to vlastně správně neřešilo, jo.

A dneska je to jinak, dneska ty managementy firem

si umí připustit, že

tohle to není úplně jako lék na všechno a

že by se to vlastně mohlo dělat úplně jinak ten

vývoj a ten low-code se jim začíná líbit a i jako mají,

mám takový pocit, vlastně chuť to zkusit

nějakou jinou cestou po tom, co se v těch slepých

uličkách vykoupali. Takže nám se teď pracuje

s těmi klienty vlastně hrozně dobře.

Před 7 lety, nebo 6, když vznikla firma,

tak to bylo takové to, tak vy jste nějaký ten

low-code a jako jak to funguje a jak to jako

bude vypadat ty analýzy? A měli tam ty konkurenční

nabídky od těch tradičních jako vývojářů a dneska

to je velmi jiné ty diskuse, dneska když

tam přijdeme a říkáme, my to děláme trochu jinak

a bude to hodně o vás, jo, nejenom o nás a ano,

musíte teda jako licencovat ten low-code,

ale tady máme jako spoustu případových studií,

které jsou úspěšné, tak oni říkají, no, tak jo,

tak my to teda zkusíme, tak se ukažte.

A to mě baví, jo, takže já už tam jako

nepřekonávám taková ta,

takové ty nejistoty, mám pocit, že oni to sami

chtějí dělat touhle tou cestou.

To je změna. Na západ od nás

to před 10 lety bylo normální, no,

my jsme si museli chvilku počkat, no.

Okay. To v podcastu tady zaznívá docela často,

že my jsme tak 5 let pozadu.

Trošku v něčem jo, no.

Napadá mě, už jsem slyšel tady v podcastu i od jednoho

z hostů, že jedním z důvodů pro low-code,

no-code je nedostatek ajťáků obecně,

jo, jakože...

-Jo. -...vlastně stačí,

nechci to říkat teďka úplně špatně,

ale nic jako inteligentnějšího

mě nenapadá, méně kvalifikovaná síla, která,

a teď to hodně jako zjednoduším,

něco někde nakliká, což evidentně jako v tom

Enterprise low-codu není úplně ten případ.

Nicméně potom přišla umělá inteligence

a dál to vlastně jako srazila.

-Bojíš se o práci? -Ne, vůbec ne, vůbec ne.

To, co jsi řekl na začátku, je pravda. Máme zákazníky,

většina našich zákazníků nemá interní tým,

který by vyvíjel v tom low-codu,

takže si prostě ten vývoj outsourcují u nás.

Máme ale i zákazníky, kteří mají interní tým,

a my je podporujeme v okamžiku, kdy se v něčem

zaseknou, kdy na něco nestačí,

neumí to nebo třeba nemají dost kapacit,

protože prostě chtějí vyvíjet víc věcí a nemají

ten interní tým dost velký. Takže jde to, jo,

máme zákazníky, poměrně velké firmy,

kteří prostě mají třeba dva lidi, dva vývojáře,

nějakého projekťáka, nějakého manažera,

který to tam nějak řídí, a jsou úspěšní

a je to v pohodě a je to velmi funkční

scénář, ale většina zákazníků

touhle cestou nejde. Většina zákazníků prostě

říká, my tady máme takové to tradiční IT,

které řeší ty běžné IT věci, a nechceme ten tým

budovat, tak si to prostě nakoupíme od Accelapps

a je to v pohodě.

To, co jsi ty zmínil, ta umělá inteligence, no,

my máme štěstí v low-codu, že už ji tam dneska tak

trochu máme a těšíme se na to, až ji tam budeme

mít jako mnohem víc. My jsme sice rychlí,

jsme flexibilní v tom low-codu,

jak jsem řídil, říkal, tady jako do týdne klidně

bude prototyp podnikové aplikace,

to vůbec není problém, ale AI to samozřejmě

posune ještě na nějakou úplně jinou úroveň, jo.

My dneska v tom low-codu trávíme poměrně hodně času,

i když nepíšeme ten zdrojový kód,

tou samotnou jako tvorbou té aplikace,

že to tam ten vývojář prostě musí vyrobit a

to je hrozně neefektivní, jo. Já nechci,

aby mí lidé dva měsíce třeba, když to řeknu,

čistého vývojového času tam něco klikali,

ono by se to teda při tradičním vývoji dělalo

půl roku, jo, tak my to máme mnohem rychlejší,

ale pořád mi to připadá jako hrozně neefektivní

práce a není to ani přirozená práce pro člověka.

Je pro člověka přirozené, že je kodér?

No, takhle se lidé nerodí, jo.

Já teda jsem vývojář tělem i duší, ale taky jsem

se to musel nějak naučit a není přirozené psát kód,

ani není přirozené dělat low-code vývoj.

Takže já se strašně těším na okamžik, kdy já už ani

v tom low-codu nebudu klikat,

představte si to jako omalovánky,

kdy skládáte prostě z nějakých kostiček

tu aplikaci, jenom popíšu dobře to zadání a řeknu,

potřebuju udělat nějakou aplikaci skládající

se z těchto věcí, tady jsou datové zdroje,

tady je nějaká představa o uživatelském rozhraní

a teď to prostě vyrob. A mnohem víc se budu

soustředit na ten výsledek, na toho zákazníka.

Já nechci, aby zákazník platil mé lidi za to,

že oni klikají v low-codu tu appku, já chci,

aby zákazník měl maximum aplikací v co nejkratším

čase a já se těším na to, až se mí vývojáři, a oni,

to nebude problém, budou mnohem víc bavit

se zákazníkem o tom, co chce, a ne tam jako

ručně něco klikat. Takže já se toho vůbec nebojím,

každý můj vývojář je v přímém

kontaktu s klienty. Máme to nastavené tak,

že je to trošku jako jinak, ne, že bychom neměli

nějakého projekťáka atd., ale mám ty vývojáře

v kontaktu s klientem, jsou na každé poradě,

baví se s nimi a pak ten klient vlastně jako čeká,

než my tam něco klikneme a to není dobré, jo.

Takže já se na tohle těším, my AI používáme každý den,

dneska jsou to primárně nějaké hluboké jazykové

moduly pro, protože jako my v tom low-codu si můžeme

občas nějakým kouskem kódu pomoci, takže

my si pomáháme kousky kódu, není to úplně no-code,

je to stále jenom low-code a šetříme díky

umělé inteligenci řádově desítky hodin měsíčně práce,

což je docela dost, protože ten tým jako nemáme

nějak extra velký, takže pro nás desítky hodin,

to už klient pozná, ale já se na to hrozně

těším, až prostě budeme, až přestaneme vyrábět

aplikace ručně, i když je to low-code,

budou se vyrábět někde na pozadí a my budeme

řešit ten výsledek. Vůbec se toho nebojím.

Napadá mě, kdy si to, protože ty jsi říkal,

já zadám, popíšu proces, řeknu AI, ať to vyrobí

a dodám klientovi,

kde je ta tvoje ochrana, že si to klient

nezadá AI sám?

Může to tak být a budou klienti,

těch pár našich, kteří mají interní tým,

možná to takhle budou dělat a já jsem s tím v pohodě,

ale drtivá většina klientů,

já teď nechci, aby to vyznělo hnusně,

ale nezvládá ani základy IT, jo. A nemyslím

jako, že by neměli kvalifikované lidi,

ale ty jsi to tady řekl před chviličkou,

najít dneska kvalifikovaného

IT specialistu není úplně snadná věc.

Oni prostě podle mého názoru budou pořád řešit

tyhle ty core firemní věci a nemyslím si,

že by byla hrozba pro mě, že by jako začali budovat

týmy, které z AI budou definovat a vyrábět

podnikové aplikace.

Nemám tam takovouhle představu,

ale to si řekneme za dva roky. Já si myslím,

že to přijde mnohem rychleji, než si myslíme.

Ten vývoj těchto systémů jde raketovým tempem

dopředu, já o AI, abych se ještě nenudil,

protože pořád mám v sobě toho lektora, toho speakera,

pořád jsem prostě člověk, který rád stojí před lidmi

na pódiu, tak já o AI přednáším,

ať už tady v Praze třeba na nějakém,

v nějakém školicím středisku nebo i pro

pedagogy, učitele na středních a vysokých školách

a bavím se o tom se zákazníky,

já vidím ten pokrok, jsem si vědom toho,

co za poslední třeba rok

se v této oblasti dosáhlo. Myslím si, že bude trvat

nanejvýš jednotky let, než to naši praxi výrazně

změní a já se na to velmi těším a už dneska

se přiznám, že tak jako nastavuji přinejmenším

ve své hlavě firmu na to, abychom tohle to zvládli

a já si myslím, že u nás se to bude zvládat dobře,

protože my už dneska jsme v tom vztahu s klientem,

který přímo k této cestě vede, jo,

že tam jakoby není takové to, tak mi to naceňte

a za půl roku nám to dodejte a mezitím nás

to vlastně vůbec nezajímá, ale že už vlastně dneska

my jako většinu věcí přetahujeme na,

jako v té pravomoci na stranu toho klienta.

Takže já si myslím, že my jsme na nejlepší

cestě tohle ustát. Řada software

housů to neustojí, to je jako evidentní.

Budu ti v tom držet palce.

Úplně na závěr,

kdybychom to, co jsme si tady teďka pověděli,

měli shrnout do nějakého tvého doporučení 3, 5, 6,

7, 5 bodů

ze strany zadavatele, co bych jako zadavatel

měl zvážit, pokud budu jako jeden z těch,

se kterými vy spolupracujete

a řeknu ti, jo, okay, pojďme to, pojďme to zkusit?

Zaprvé, zbavte se pocitu, že musíte všechno vymyslet.

To, to není pravda, od toho jsme tady my,

abychom vám poradili, taky po automobilce nechcete

jako jí mluvit do toho, jak bude definovat

tu převodovku, prostě si koupíte tu službu, jo.

Takže řekněte nám, co potřebujete,

pokuste se mít co nejlépe jasnou představu o té byznys

potřebě, jo, netrapte se tím, jak bude vypadat ten

formulář, jaká tam budou tlačítka,

co to bude dělat, to nechte na nás,

od toho my jsme tady, ale vy nám řekněte,

na základě čeho si vyhodnotíte,

že ta aplikace je úspěšná, jo,

jaký ten obchodní nebo ten byznys přínos

vlastně sledujete.

Nebojte se toho,

podívejte se s námi na naše úspěšné zákazníky a

buďte trochu odvážní, ale také uvědomte si,

že to není jenom o tom dodavateli,

musíte být na to interně připraveni,

ale my vám řekneme, jak se máte připravit,

to my vám v tom pomůžeme, jo, my vás v tom

nenecháme samotné. Takže buďte trošku odvážní,

zapomeňte na to, jak jste to tady těch

posledních 20 let dělali, pojďte to zkusit.

My s klienty rádi děláme to, že na začátku

si nic nemusíte koupit, my vám tam dáme nějakou

demoverzi té platformy a zkuste si za dva týdny

s námi udělat první prototyp.

Budete překvapeni, jak my budeme efektivní.

A pak už je to jenom o tom, aby byznys dokázal

správně definovat svoje potřeby a to je asi ten

největší problém, ale od toho jsme tady také.

Děkuju moc a držím ti palce, ať se ti daří.

Děkuju, Martine. Užil jsem si to.

Pokud jsme vás právě nadchli nebo jsme vám

rozšířili obzory mimo standardní vnímání low-code

a no-code, tak jsme naši práci

udělali s Kamilem dobře.

V tom případě už to dál znáte sami, určitě likujte,

sdílejte, komentujte podle toho,

co ta platforma, kde nás posloucháte

nebo se koukáte, dovolí.

Určitě mrkněte na www.martinhurych.com/zazeh,

kde už v tuhle chvíli bude bonus,

o kterém jsem Kamilovi ještě neříkal, ale určitě

ho z něj vyrazím a kde

ten závěr, který tady Kamil říkal,

bude zhmotněný i tak, abyste si ho mohli

vyšpendlit na váš monitor nebo nástěnku.

No a mně už nezbývá, než jenom držet vám palce

a přát úspěch, díky.