Romana Křížová: Dobrý den dámy a pánové, toto je podcast Společně zvládneme víc, podcast o podnikání a o networkingu. Moje jméno je Romana Křížová a jsem zakladatelkou a majitelkou konceptu podnikatelských klubů Business Friends.

Romana Křížová: Mým dnešním hostem je Eda Timann, který má úžasný obchod s historickými světly, kousíček od Národního divadla. Ve Pštrossově ulici a rozhodně doporučuju se tam zajít podívat, protože to je obchod, který má duši. Edo, já tě tady vítám. Ahoj.

Romana Křížová: Já jsem ráda, že vedeme tenhle rozhovor, protože já jsem si to moc přála, to, co děláš, myslím si, že má obrovský význam a hlavně ten tvůj obchod, jak jsem řekla, má duši. A to, co děláš, tak děláš srdcem, což se nedá říct o moc lidech. A samozřejmě, tak jak já jsem si přála tenhle rozhovor, Tak ty ses mu bránil zase na druhou stranu. Ano.

Romana Křížová: Tak nám řekni, jak ses vůbec dostal k tomu, co děláš, K historickým svítidlům, jak si vybudoval ten obchod, A ty jsi persona v tom, co děláš. Ty to sice nerad slyšíš, ale jsi osobnost v tom svém oboru. Tak jak ses k tomu dostal?

Eduard Timann: Dostal jsem se k tomu přes normální obchod ze starožitnostma, V 90. letech obchod s nábytkem a vůbec se vším, co s tím souvisí, Se starými věcmi a postupně se to vyprofilovalo, Že jsem se začal víc zajímat o ty svítidla než o to ostatní, Ale prošel jsem si v podstatě vším.

Eduard Timann: A tím, že já jsem původně vyučenej řemeslu, Potom mám technické vzdělání, tak prostě práce. S kovem a s těma materiálama, který jsou ty svítidla vyráběny, mě byla blízká, tak se to postupně rozvíjelo, rozvíjelo a dneska v podstatě už dělám ty svítidla na 95%, co mě zajímá, co scháním a co repasuju, dávám do hromady a tak dále.

Romana Křížová: Mně se právě hrozně líbilo, když jsi přišel ke mně domů. Hned se samozřejmě podíval na všechna světla, která tam byla.

Eduard Timann: To je profesionální uchylka.

Romana Křížová: No a přesně se mi tam třeba řeklo, tak tohle světlo, nebo tenhle, tahle lampa, to vlastně není lampa, Ale původně to byl lustr a někoho napadlo to obrátit, nebo tady něco přidělat a tak dále. Takže a mě by to v životě nanapadlo, že něco takového proběhlo.

Eduard Timann: To je čistě, ale jenom tím, že jsem toho hodně viděl, hodně mi toho prošlo rukama, hodně věcí jsem měl rozebraných do posledních částí a v průběhu těch let se ne všechny ty svítidla dochovaly. V tom původním stavu, my jsme byli národ kutilů, ono v podstatě ani se nešlo nic objednat, všichni doma měli kombinačky a vázací drát. A takhle jsou ty světla některý opravovaný a některý předělaný, něco se rozbilo, jak se to nárazovalo něčím jiným, což je normální vývoj toho, jak to ty lidi užívali.

Romana Křížová: Ty jsi taky říkal, že třeba co se týče historických světel, tak do určitého období se tomu dá říkat historická světla. Starožitné kousky, ale potom od určitého období už je to vlastně třeba mix různých stylů a tak.

Eduard Timann: A to je možná spíš moje interpretace, kdy já k 90% těch historických svítidl spíš přistupuji ke starým užitným předmětům. Jsou tam samozřejmě ty starožitní svítidla. Byly v době, kdy ještě nebyla elektrika, Byly to skutečně umělecký díla. Neříkám, že později také ne, Ale potom, tak jak se to rozšířilo, A všichni doma chtěli svítit, Tak se prostě začaly na tehdejší dobu Vyrábět masovějca.

Eduard Timann: A ve větších sériích, A Jsou to prostě Podle mě užitní předměty Té doby. Tečka nic víc.

Romana Křížová: Ono je třeba úžasné, když člověk přijde k tobě do obchodu. Pro mě to byl úžasný zážitek, protože já mám tyhle věci ráda, mám k tomu vztah, nebo obecně třeba mám ráda spíš starší věci, které mají patinu, příběh, nebo nemusí to být příběh, ale prostě něco. Jako cítíš tam, že tam něco zatím, není to jenom něco vyrobeného v Číně, ale bylo to dělané ještě poctivě. A i když je to potom třeba nakombinovaný nějakým způsobem, tak zase někdo nad tím přemýšlel, jak to nakombinovat, jak něčemu třeba, co už se nedalo poskládat dohromady, do té původní podoby, tak se z toho dalo vytvořit něco jiného, ale je to vlastně poskládané třeba z těch původních kousků. Ale když člověk přijde k tobě do obchodu, tak je to tam nádherný, protože...

Romana Křížová: Tam svítí spousta různých stylů, typů, ale je vidět, že o to pečuješ, že každej ten kus ti prošel opravdu rukama, že tam máš všechno, za čím si stojíš vlastně, není tam nic, žádnej šmejt, když to řeknu.

Eduard Timann: Tak mně platí obecně, že všechno, co prodávám, tak prostě projde nějakou repasí. Nová elektroinstalace, Nový kabely, Protože na ty starý to prostě svítit se nedá, Musí se to vyčistit, Některé věci opravit, Některé věci doplnit A teprve potom se to vlastně nabízí. Už jako hotovej produkt, S tím, že si to doma rozsvítíš.

Romana Křížová: Super třeba pro mě bylo taky, Když já mám jednu lampu, Sece s ní A, U tý jsem si myslela, že když mi tam některé součástky chyběly, Takže to už je prostě konec, že v životě nic takového se nedá sehnat. A u tebe se to našlo, ty jsi samozřejmě tomu věnoval ten čas, Ale je to super, že i třeba člověk, když má nějaký zajímavý kousek, A něco se rozbije, tak to nemusí znamenat úplně konečnou, Ale taky se dá zajít za tebou.

Eduard Timann: Úplně ne, ale tohle jsou věci, kdy... Kdy mě se kolikrát podaří dát něco dohromady jenom díky tomu portfoliu dílů, který jsem za ty léta nashromádil. Leží mi tam někdy několik let a potom se najednou hodí. A problém u těch starých svítí dal je, že to nikdy nebyla tak obrovsky masová výroba, aby to prostě pasovalo všechno, všáhneš a vyměníš. U tebe to byly... Trubičky k sez tímu svítidlu, kdy se mně podařilo najít stejnou dýlku a více méně stejný vzhled a dalo se to tak udělat.

Eduard Timann: Ale což není to, na co já se zaměřuju. Tyto věci, z těchto věcí čerpám hlavně já na to, abych vyrobil, abych dodal ten hotovej produkt. Takže pro mě... Ty náhradní díly a všechny ty součástky k tomu jsou hrozně důležitý, Nebo důležitější víc, abych to dokompletoval, Než abych je prodával solo jako náhradní díl, Nebo mizít o čím dál tím víc.

Eduard Timann: A zvlášť to se týká skel a těhletě věcí, Které se rozbíjejí v podstatě u každé lampy.

Romana Křížová: A vlastně už není kde brát?

Eduard Timann: Skoro se dá říct, že ne. Já ono... Vždycky se někde něco najde, Vždycky se najde něco Někde odloženýho. A samozřejmě ta Škála těch světel postupuje, Postupuje časem dopředu. Takže když já jsem začínal, Tak v padesátý léta Se vyhazovali s tím. To nic vůbec nikoho nezajímalo. A dneska je to už, Umělecký směr, Kde mladí lidi, To vyhledávají.

Eduard Timann: A dávají si to zpátky do bytu. A takhle to půjde dál. Šedesátý, sedmdesátý, osmdesátý léta.

Romana Křížová: A pamatuješ si, Jaký vlastně první Kousek si prodal, restauroval? Nebo co ti prošlo rukama? To první, na co si pamatuješ?

Eduard Timann: To, co jsem prodal jako první, Fakt nevím. To se prodalo prostě V součásti něčeho, nebo Něčeho. Ale, Dá se říct, že když někam přijdu A i po letech a uvidím to, co bylo ode mě, Tak to z větší části to poznám. Ale jinak si to nepamatuji, že bych si to dokázal teď vybavit. Mám nějaký katalog fotů,

Eduard Timann: Co jsem si nafotil, co jsem udělal a zdaleka, zdaleka, ne všeho. Protože ty věci se samozřejmě opakujou, Byť třeba v malých modifikacích. Těch základních svítidel je z mého pohledu pár typů A lišejí se samozřejmě, ale nedá se to všechno si pamatovat.

Romana Křížová: A nějaký třeba zajímavý kousek, něco, co ti odkvělo v paměti?

Eduard Timann: Těch by byla asi celá řada, ale nedokážu je vyjmenovat. Byla doba, kdy se objevovaly skutečně hrozně hezký niklovaný chromový svítidla, který byly skutečně i dělaný na zakázku, si myslím, nějakou uší těch interiérů. Na ty si vzpomenu rád, nebo když vedím tu fotografii, tak se mi okamžitě vybaví, ale tak, jak to prostě běží dnem za dnem, tak je lepší na to nespomínat.

Romana Křížová: Ty se ale taky skrze ta světla dostaneš do strašně zajímavých prostor, Do krásných vil třeba, ať už si od někoho kupuješ třeba světlo, Anebo naopak někomu prodáš světlo, tak potom je třeba v rámci instalace Se dostáváš do velice zajímavých prostor a dokážeš potom krásně poradit I s tím, co se třeba kam hodí. Samozřejmě ty mi vždycky říkáš, to je na tom vkusu toho konkrétního člověka. Ale i tak, prostě máš spoustu zkušeností a viděl jsi toho hrozně moc.

Eduard Timann: Viděl jsem toho hrozně moc, o tom samozřejmě mluvit nemůžu, to je čistě věc, velmi soukromá. A dál, já nejsem bytovej architekt, ale tím, že jsem toho hodně viděl a viděl jsem těch svítidel, Už instalovaný v nějakém prostoru, tak jako třeba velikost toho svítidla dohradnou dokážu.

Eduard Timann: Vždycky je problém, že v tom obchodě, jak ty světla vysí jedno vedle druhýho, tak všechny vypadají hrozně veliký. A já všem zákazníkům i potenciálním říkám, tady tím se nemilte, protože v momentě, kdy to svítidlo vezmete a odnesete ho domů a pověsíte ho samotný do té místnosti k tomu stropu, tak se vám opticky o půlku zmenší. A skutečně už se stalo, že si přišli i lidi, Říkají, měl jste pravdu, je to malý, Mohli bychom si to vyměnit za něco většího a tak dále.

Eduard Timann: Ale to není tím, že bych byl designer, Ale jenom tím, že to má člověk nakoukaný A viděl to hrozně moc.

Romana Křížová: No ale třeba v současné době taky tím, jak je tady strašná spousta masový výroby a potom přesně z východu z Číny a tak, tak je to potom docela problém. Spousta lidí si třeba i myslí, že má doma něco hodnotného, ale ty pak si schopen se na to podívat a zjistit, že to je přesně nějaká masová výroba, levný nekvalitní materiály, můžou to být třeba i škodlivý materiály. Jak to vlastně třeba lidi můžou poznat?

Eduard Timann: Já třeba vůbec nemám přehled, Co se vyrábí novýho. Já do těch obchodů nechodím, Ty katalogy neprohlížím. Samozřejmě, když někdy něco vidím v interiálu, Dělají se hrozně zajímavý věci. Jsou na to celý designový skupiny, A tak dále a tak dále. Ale to jde tak trošku mimo mě. Ale dělali se, dělali se I hezký repliky, Ale repliky v tom dobrém slova smyslu, Že to je... To bylo i označený, znamená, že se to nehrálo na nic starýho, Ale vzorovaly se prostě zpátky ty svítidla, který byly,

Eduard Timann: Protože v některých těch případech se vaří z vody A vlastně ano, tohle to se dělalo už ve třicátejch letech. Výhodou dnešní doby je náskok té techniky, kde se dají používat, Ta LED technika, ty pásky různý a tohle, Takže to může být hodně placatý, malej prostor. Kdežto v těch starých svítidlech Prostě se vždycky musí vejít žárovka.

Romana Křížová: Jo, to je pravda. To jsem taky řešila u lustru. Ale chtěla jsem se zeptat, Když se k tobě dostane nějaký svítidlo, Ať už je to lustr, lampa nebo něco podobného, Většinou se asi k tobě dostávají ve špatným stavu, Nebo v horším stavu A ty tomu dáváš zase novej život. Jak to vlastně probíhá? Co ty s tím všechno děláš?

Romana Křížová: Jaký typ profesí Ty vlastně musíš umět?

Eduard Timann: Tak ne, vždycky jsou ty světla, Třeba úplně rozbitý, Ale v každém případě jsou zašlí, Zaprášený, špinavý, Stará, steřelá elektroinstalace. Takže první, Co se stane u každého, Je, že se to rozebere. Ideální těsně před tou opravou, Že ještě to rozebereš, Trázní předem, tak zapomeneš, jak to bylo. Kolikrát, když nevrátíš šroubek do té samé dírky, kde byl, tak už do jiné nepasuje, protože tehdy se vyrábělo, byly to anglické míry, takže tam jsou vytvortové závěty, není tam metrická soustava, ale u těchto věcí se to vyčistí, tak musíš vědět, co na který kov působí, musíš být trošku manuelně zručná.

Eduard Timann: A v podstatě k tomu zase nic tak sofistikovaného nepotřebuješ. Sadu šroubováku, tleště, sykovky, různý přípravky, Nítě na protahování těch drátů starých, Kdy to mnohdy někdy vypadá rozdělno růže, A pak se zasekneš na tom, že ten drát, Buď ten starý, vůbec nejde vyndat. A nebo tam potom nejde vůbec nadspat Ten novej zpátky, protože to ramínko Má dva pravý úhle a prostě.

Eduard Timann: Se trápíš hodinu, S tím, než tam vůbec dostaneš jeden rád Na to, abys tam dostala ty dva, Který tam mají být. No a potom jsou svítidla, který přijdou, A nebo koupy masou Jsou nekompletní, upadly, Sešlápnutý, no tak tam už je potřeba, Nějakej větší zásah Občas nějakej díl vyměnit Z toho portfolia, který tam je. Doplnit skla, ideálně nějaký vhodný, původní, už asi těžko, ale snažím se, aby to pořád zachovávalo nějakou tu formu toho, co to mělo před těmi lety, což je někdy docela složitý.

Romana Křížová: Já jsem třeba viděla, co jsi mi posílal fotky rozebranýho lustru, tak to je opravdu teda náročný, protože, To je spousta maličkatejch dílečků, Který ty potom čistíš, Všechno se to musí umýt A to je neskutečná pyplačka, Takže musím říct, že klobouk dolů.

Eduard Timann: U některých věcí to je opičí zručnost, Že to děláš už tolikrát, Že to samozřejmě jde rychle jinak. Průměrně šikovnej člověk by to zvládl doma. Netrvalo by mu tady jeden, Ale dva měsíce, Ale zvládl by to taky. Pokus omyl.

Romana Křížová: Jinak ty světla nádherně potom dotvářejí atmosféru v tom interiéru. Já mám od tebe jednu lampičku právě na psací stůl A mám ji strašně ráda, Protože to je prostě něco úplně jiného a je nádherná. Takže ty světla opravdu dělají strašně moc, A mně se líbí přesně, že s tím takhle krásně pracuješ A že jsi si vědom toho, jak ty světla potom dotvářejí ten interiér.

Eduard Timann: To je hezký, že jsem si toho vědom, já potřebuji, aby se to byly vědomi ty zákazníci, protože někdo má rád tlumený osvětlení, já třeba preferuju tlumený osvětlení, ale z více míst, to znamená nejenom jednostropní světlo, který rozzáří celou místnost, ale i furu doplňujících a někdo prostě řekne to svoje věci na prach. To už je skutečně spíš na tom, Jak si lidi chtějí ten interiér udělat, Jak se jim líbí.

Eduard Timann: Minimalismus, nebo se obklopí, Věcma, který má rád.

Eduard Timann: Můj byt vypadal tak, že ještě tam, Někdo přišel a říkal, ježiši, tady toho máš Tolik. A pak se rozhlídla a říkala, jo, Ale vlastně to tady vypadá docela dobře.

Romana Křížová: A kdo jsou vlastně Tvoji zákazníci? Co je to za, Typ lidí, který si k tobě chodí kupovat Světla?

Eduard Timann: Tak úplně obecně to je typ lidí, Který mají rádi ty starý světla, Který mají rádi, Tu nostalgii, ty starý doby, A chtějí si dotvořit ten interiér.

Romana Křížová: A jsou to lidi, Který tam chodí spíš ad hoc Nebo se k tobě vracejí klienti? Jak to tam máš?

Eduard Timann: I se mě furt u klientů vrací, Zařídí jeden byt, Potom ho třeba opustí světilo, Tam nechá, přijdu si zředit další byt. U mě je nevýhoda, Že... Si u mě koupíš jenom tolik lustru, Kolik máš lustrháků. Potom samozřejmě se to dá doplňovat Těma lampičkama, svítidlama. Ale mám velkou radost, Když se mě jdou lidi vokolo zastavějí se A řeknou, koupili jsme u vás světla A pořád se nám líbí. Tak to mi udělá rozhodnou radost. To je nevýhoda těch svítida. Obrazy se dají dávat.

Eduard Timann: Za skříň, pod gauč, všude. Ty světla potřebují to místo.

Romana Křížová: A chodí k tobě třeba i zběratele, Anebo spíš Si tam chodí pro užitný svítidla?

Eduard Timann: Tak ty svítidla, ty svítidla, Jsou v drtivý většině užitný, Ale je tam samozřejmě, Určitá kategorie svítidl, který jsou Autorský už jistě 30. let Od nějakých známých, Návrhářů, nebo Ať už jsou to potom svítla, Z toho neustále Skleněvaného Bauhausu, A, Hála bala světla A tak dále a tak dále. Já už to moc nemám, Ale těch je opravdu minimum. Nebo významnej litec.

Eduard Timann: A kdo vytvářel světla, V Praze byl Franta Aníš, A tam prostě.

Eduard Timann: Ale jsou potom dostaly se k nám světla I z ciziny, Ale kterými jsme neznali. Je potřeba to vyhledat A někdy se dá dohledat i autor, Nebo dílna, která to navrhovala. Potom je to světlo zajímavější. Může být i předmětem Nějakého zběrtelského zájmu.

Romana Křížová: A je to... Dá se třeba, Investovat do světel? Protože je spousta lidí, kteří třeba hledají Nějaké investiční příležitosti. Je tohle to zrovna oblast, která se toho Týká, nebo tohle moc ne?

Eduard Timann: Abych neřekl, že to je, Přímo investice. Možná výhoda u toho je oproti těm novým produktům, že když se toho budeš po deseti letech zbavovat, to prostě zase prodáš, třeba i za vyšší částku, nebo za stejnou, nebo to nový světlo už je v podstatě v momentě, když se ho koupíš a vyneseš z obchodu, tak už není prodejný ani za půlku, rozbalený. Ale to je čistě jenom moje teorie, jako já opravdu ty trendy tohohle trhu.

Eduard Timann: Jakoby nesleduju. Ale jsou samozřejmě potom ty světla, ty návrhový, Který skutečně víme, kdo návrhoval, Tak ty se dají považovat, I za nějakou investici A i v ceně mírně, Rostly. Jinak je to obecně Módní záležitost. Jednou bylo v módě, Mosazní, kudratý, Secesní, potom přišli, Hardekoví, potom funkcionalistický, A teď 50. léta.

Romana Křížová: No a kdybys měl lidem poradit, jak si vybrat světlo?

Eduard Timann: Podle svýho vkusu. Ať si vyberou to, co se jim líbí.

Eduard Timann: Hodně se mi stává, že přijdou lidi a řeknou, My bydlíme v domě z roku 1920 a máme tam zařízení Pár kusů po obyčce, po babičce, já nevím, taky z 20. let. Ale ty dnešní domácnosti jsou přeplněný technickýma věcma a věcma, který fungují pro dnešek.

Romana Křížová: Já ti moc děkuji za tenhle rozhovor, protože světla jsou krásný. Myslím si, že to, co děláš, tak je strašně užitečný a je dobře, že to děláš, protože takových lidí už není moc. A děláš to s láskou a je to vidět na tom obchodě. A rozhodně doporučuji, aby se tam všichni šli podívat Už jenom pro ten zážitek, Anebo si s tebou popovídat a dát si dobrou kávu.

Eduard Timann: To můžu přiníst od naproti, z kavárny maximálně. Tak se u mě pracuje.

Romana Křížová: Ale je to zážitek.

Romana Křížová: Já moc děkuji za rozhovor, to byl Eda Timann, majitel obchodu s historickými svítidly v Pštrossově ulici a specialista na atmosféru vašeho domova. Děkuji moc. Já děkuji.

Romana Křížová: Spotify, Apple podcasty nebo Google podcasty. Odebírejte ho a o nové díly už nepřijdete. Budu se na vás těšit zase příště. Naschledanou.