Zámyslník 2.0

V čem Lucie Konášová, úspěšná česká scénáristka, vidí užitečnost životní krize? Jakou roli v pochopení životních lekcí hraje osobní prožitek? Jsou čest, vlastenectví a pokora zastaralá slova? Jak se dají naplnit obsahem? Jak se pozná, že žijeme dobrý život? K tomu se nechte fascinovat popisem jejího tvůrčího procesu.

Potřebujeme víc prostoru. Chceme ho najít, odněkud získat, ohraničit, oddělit od něčeho, vkročit do něj a lépe ho využít. Obvykle ho definujeme jako více času na sebe, více harmonie v dějem nabitých životech, více místa pro přemýšlení, odpočinek, uvolnění a prožitky, které mají větší hodnotu než kdy dříve. Máme za to, že potřebujeme náš život nějak přerozdělit.  Pokud ale pojímáme prostor jako ...

S mým hostem Honzou Maškem nás pojí zájem o kultivaci českého společenského prostoru.  Společně i nezávisle na sobě  pozorujeme, že muži, kteří v něm žijí, zažívají v posledních letech značné výzvy. Co se vlastně děje na české mužské scéně, a  jak to vidíme, si troufáme v našem rozhovoru pojmenovat.  A taky vymyslet, co s tím.

Ať máme celý život ještě před sebou, nebo jsme už urazili jeho značný úsek, občas se ocitáme v bodě, kdy hledáme, kudy dál. Potřebujeme nový výkop. Dobrá rada je v takovém místě vždycky užitečná. Ať jste kdekoliv v životě, možná si mezi radami v této epizodě najdete tu svoji.

Co potřebují muži, aby zráli do síly a moudrosti? Aby překonali náročné období, kdy se život láme napůl, a vyšli z něj silnější? Pokud dobře posloucháme, tam někde pod povrchem, dozvíme se to.  Potřebují něco, co funguje pro ně přirozeně a spontánně. Aneb co funguje ženám, pro muže neplatí.  Co tedy zbývá?

My ženy nepotřebujeme mnoho rad, jak projevovat lásku.  Děláme to přirozeně.  Potřebujeme poradit s úctou. Vzájemný poměr úcty a lásky v partnerském vztahu má totiž zásadní vliv na jeho kvalitu. Jak ale konkrétně projevit úctu svému muži tak, aby tento projev zachytil, aby se neminul účinkem a nevyzněl jako manipulace? Praktické tipy v této epizodě mohou být užitečné nejen ženám. Tahle epizod...

Základem našich partnerských vztahů jsou dvě důležité kvality - láska a úcta. Jsou to -zdá se - dvě rovnocené potřeby.  Jen, každý z nás, muži a ženy, má v jejich naplňování jinou prioritu… Jak tahle malá vztahová alchymie ovlivňuje naše vztahové wellbeing? Trochu výzkumu, a trochu zamýšlení.

„Cti otce svého i matku svou, abys bys byl dlouho živ a dobře se ti vedlo na zemi.“ Čtvrté z deseti přikázání. Kdysi dávno jsem nabyla dojmu, že nám tímhle kdosi moudrý a vyšší přikazuje, abychom milovali své rodiče. Najednou, v tom hlubším ponoru, ale zjišťuji, že přikázání má dovětek!  Nejen, že jde o jakousi úctu k těm, co nás přivedli na svět svým propojením, přikázání i naznačuje, PROČ je...

Kde bydlí vaše duše? A radíte se s ní někdy? Pokud máte chuť přemýšlet o tom, kudy vlastně vede cesta k naší duši a jakou roli v tom hraje naše srdce, tahle epizoda je pro vás. Někdy člověk potřebuje vnější impuls, aby se mohl ponořit hlouběji pod povrch, a položit si otázky, jejichž odpovědi lze jenom tušit.

Online už není jenom alternativa k osobní týmové spolupráci.  Je realitou, a mnohdy i preferovanou volbou.  Zvykli jsme si. Technicky i facilitačně už máme všechno pod kontrolou. V této epizodě nabízím názor, že v online můžeme víc. Online je příležitost zpozornět: jak vlastně dosahujeme vzájemného propojení? Kdy dojde k tomu, že máme kontakt? A může nám online prostředí nabídnout nové vztaho...

“Jednoduchost to se mnou nemá jednoduché,” praví v novoročním rozhovoru párový terapeut Pavel Rataj.  S Pavlem mě v loňském roce protla společná práce na workshopu o Zranitelnosti. Náš rozhovor je naživo, a zároveň živý v tom nejhlubším slova smyslu. Je o  vztazích, zjednodušování a složitostech života a také o potřebě hlubšího ponoru, o vnímání širších souvislostí, o luxusu delšího setrvání a...

Udělejte si malou osobní inventuru: s kým kamarádíte?  Jestlipak víte, že nás nejvíce ovlivňuje pět lidí, se kterými trávíme nejvíce času?  Kteří lidé jsou na vašem seznamu? A co vám přátelství nebo vztah s nimi dává? Faktem je, že často zůstáváme v přátelstvích či v propojení s lidmi, kteří nás nepovznáší. Dokážeme se obklopit lidmi, kteří nás táhnou výš?

Víme o něm. Někde v koutku naší mysli je pořád přítomen.  Jen - ve všedním plynutí našich dní jakoby neexistoval. Ten okamžik, kdy odejdeme. Ten okamžik našeho vlastního konce. Odsunujeme do pozadí to jediné, co je v našich životech skutečně jisté. Proč je dobré mít konečnost naší existence v zorném poli? Proč je užitečné mluvit o smrti? Co je největším darem naší smrtelnosti? Tahle epizoda je ...

Jak je rozfázován náš život? Kudy vedou milníky a přechodové fáze? A dá se na ně nějak připravit? Dorůst do třiceti nebo čtyřiceti, anebo pak do té nové dekády s koncovkou „…sát“, to je takový pohyb životem odspoda nahoru. Když ale dojdete do dekády, kdy je jasné, že polovina vašeho života je jistojistě za vámi, máte najednou možnost i toho druhého pohledu. Ze shora dolů.

Jak vzniká náš vztah k učení? Jak se životem mění? Kdy je učení dost a kdy už nám stačí? Anebo se učíme pořád? A jak to máme my Češi s učením v druhé půli života? Nechte se inspirovat zamyšlením nad tím, jak poznat, že se učíme, od koho a hlavně proč.

Jsou měsíce v roce, kdy se o lásce častěji mluví. V únoru, na svátek Valentýna, a v květnu, kdy se líbáme pod rozkvetlou třešní, a taky kolem Vánoc, kdy jde zejména o lásku k bližnímu. Přesto by se o lásce mohlo mluvit častěji. Hýbe totiž našimi životy. Hodně toho o ní už víme, a taky nás všechny už nějak pozměnila. A tak i když je láska subjektivní prožitek, můžeme od sebe učit navzájem. A tak...

Sním o pozoruhodných ženách. O ženách, které mají šmrnc a vnitřní štávu a energii a které rozdávají zralou radost. Nejsou ale všechny takové. Mnohé ženy uprostřed života jakoby zešednou. Stanou se neviditelnými.  Ptám se: kam se ztratily?  A oč tím jejich “zmizením” vlastně přicházíme?

Inspiraci k učení lze hledat všude kolem nás.  Vnímám inspiraci jako zvláštní pohnutí, kdy nás něco natolik zaujme, že o tom začneme přemýšlet.  Jakoby ono “něco” zaťalo drápek do našeho srdce a do naší mysli, a nechtělo se pustit, dokud to více nepromyslíme, nepropojíme s něčím pro nás lákavým a neodbytným. Vidím takovou inspiraci v tom, jak mluví náš nový prezident. A tak jsem jeho způsob pod...

Když se člověk rozhodne propojit svůj život s někým, kdo byl vychovaný v cizí zemi, mluví jiným mateřským jazykem a má jiné kulturní i společenské návyky,, musí se připravit na to, že bude žít ve vztahu plném různorodosti. A možná, že rozhodneme-li se propojit svůj život vlastně s kýmkoliv, musíme se připravit na totéž. Jak zvládáme naše rozdílnosti ve vztazích?

O odvaze se dá mluvit pořád. Nikdy jí není dost. Je to totiž aspirativní hodnota: všichni toužíme jí mít nějak víc. Tušíme, že odvaha je přelomová lidská kvalita. Povznáší nás do vyšších pater naší důstojnosti, celistvosti a sebehodnoty. Je přitažlivá, nakažlivá, a zároveň velmi intimní. Jenže, kde ji vzít, kde ji kultivovat, jen tak, v prostém životaběhu? Odvaha není hrdinství, ani statečnost....

I ve všednosti dní nastávajícího roku nezapomínejme na podstatné mezníky našich životů - na naše sny. O jednom takovém snu a jeho uskutečnění jsem mluvila s mojí kamarádkou Katarínou Emmou Schapiro. Náš rozhovor posílám všem věrným posluchačům tohoto podcastu jako novoroční dárek, inspiraci a mohutné připomenutí: náš život stojí za to žít s odvahou. Všechno dobré ve 2023!

Konec roku. Konec jedné etapy. Konec nějakého stavu. Konec vztahu nebo období. Zkrátka konec v jeho podobách je v našich životech opakující se veličinou. Jak s ním pracujeme? Kolik pozornosti mu věnujeme? A k čemu je to dobré? I ten nejplynulejší přechod od starého k novému v sobě obsahuje citlivé místo, bod změny, kde se ještě lze zastavit, otočit a podívat se zpátky. Je to místo, kde něco d...

Dopis je důkaz našeho zájmu. Svědčí o tom, že někomu věnujeme nejen náš čas a myšlenky, ale taky kinetickou energii naší ruky. Dopis je otisk naší jedinečné člověčiny na papír. Dárek, který dostaneme v zalepené obálce. Vypadá to, že psaným - a fyzickým - dopisům odzvonilo. Proč už si nepíšeme? Anebo jenom modernizujeme, co mezi lidmi fungovalo odjakživa?

Odkud pocházíme? Naše minulost je plná dat o nás. Naše rodové vybavení a osudy nás ovlivňují více, než jsme si ochotni uvědomit a přiznat. Pátrání po klíčových vlastnostech našeho rodu může být překvapivé dobrodružství, cesta za poznáním sebe sama, i zdroj pochopení lidí nám nejbližších. Všichni jsme jenom lidi. A naše příběhy, ty o lásce k řemeslu, k dětem, k rodině a jiným lidem, to je z čeho...

Všichni ho máme. Nikdo o něm nemluví. A čím méně se o něm mluví, tím větší má nad námi moc. Stud. Sociální emoce plná strachu, že nejsme dost, a tedy nepatříme do party, Hrozí nám vyčlenění. Protože jsme tvorové vědomí a společenští, tenhle druh strachu je nám vlastní - nikdy se ho úplně nezbavíme. Můžeme ale proti studu začít budovat odolnost. Zde je návod, jak začít.

Kde hledat podněty k novému úhlu pohledu? Co nás bezpečně navede na novou cestu, po které se vydat? Objevuji, že nové impulsy nepřicházejí jen v nových a neobvyklých kontextech. Objevují se takřka na každém kroku a čekají, až si jich povšimneme. Souvislostí. Signálů. Podobností. Náhod. Inspiraci není třeba hledat. Stačí se jí otevřít - a vdechnout.

Čím vás teď vytáčejí vaše děti?  A co s tím děláte?  A ruku na srdce, myslíte přitom na ně, nebo spíše na sebe? Rodičovstvi se neučíme, rodičem se stáváme. Učíme se tím, že tuto roli denně prožíváme.  A hodně se v něm odráží, jací lidé jsme my sami. Tahle epizoda je, jako vždy, ze života.

Jak slavíte své narozeniny?  A slavíte je vůbec?  Mám za to, že to, jak oslavujeme naše životní mezníky, hodně souvisí s tím, co jsme se učili o životě jako malí.  Umět ocenit život, a navíc ještě ten vlastní – zdá se – odkoukáváme od našich dětských vzorů. Teprve když člověk zraje, začíná si uvědomovat význam svých kořenů.  A když vstupujeme do svého šestého nultého roku, už je možné ze své vl...

Všichni participujeme na šíření společenské epidemie, na kterou jen s obtížemi hledáme spásnou vakcínu.  Je to epidemie vzájemného odsuzování, porovnávání a neodbytného šíření fenoménu "nejsi dost… “.  Tahle epidemie nás fragmentuje a odděluje od sebe navzájem. Jak z toho společenského soukolí zmaru ven?  Existují strategie.  Třeba tahle: držte se za ruce s cizími lidmi. Protože když jste někom...

Kde hledáte inspiraci nebo impuls k novým vhledům? Mě si dost často takové impulsy najdou samy. Někdy stačí nenápadná knížka, kde mě autor překvapí jednoduchou myšlenkou. Myšlenkou, která funguje nejen v jeho specifickém oboru, ale i v širším kontextu. Myšlenkou, která má přesah. Tahle je od trenéra koní; a je o tom, že ve svalech je energie - ale teprve v jejím přesně dávkovaném a citlivém vyu...

Všichni jsme uvnitř trochu porouchaní.  Ač se zdáme být na první pohled v pohodě, uvnitř nás se ukrývá malá traumatizovaná dušička. Gabor Maté s traumaty pracuje.  Nechte si vyprávět, jak to dělá.  

Kde hledáte nové zážitky? Léto je nabízí samo prostřednictvím volného času, kdy si dovolíme oddělit se od práce - na cestách za poznáním, za hranicemi našich všedních dní.   Ale co ty ostatní dny v roce ?  Jaké zážitky čerpáme z naší všednodennosti?  Zážitek je od slova zažít. Je to okamžik, co s námi pohne a propojí nás s něčím novým v nás, a taky  s druhými lidmi.   Co když takových okamž...

Emoce jsou “echt fyziologický procesy”, tvrdí Radkin Honzák na svých přednáškách.  Já jsem si toto tvrzení ověřila ještě z jiného zdroje.   Každý máme uvnitř svůj vlastní emoční rejstřík, a když k němu najdeme přístup, náš - dosud možná neutrální - život dostane úplně nové kontury.  Stojí za to se “naladit” a “nahodit”.   Poslechněte si, co jsem se o emocích naučila od herců.   O tom je totiž t...

Nemáte čas?  Troufám si tvrdit, že máte.  Čas máme všichni. Nebo spíše - je nám k dispozici. A je bohužel přesně vyměřený.  A že nějak rychleji utíká? Ano. Poslechněte si, proč.  A taky, co s tím.

Už jste někdy překročili hranice?  Už jste se někdy dostali někam, odkud není jisté, že se vrátíte? Už jste někdy zažili opravdový strach, že už nikdy nic nebude jako dřív? Některé zážitky jsou nepřenosné. Ledaže byste je zažili na vlastní kůži.

Epizoda o lásce – tentokrát trochu jinak. Muži, milujete své ženy? A cítíte se jimi respektováni?  Ženy, cítíte se milovány? A respektujete své muže? Jednoduché pravidlo pro vyvážený vztah, kde oba zúčastnění mají stejné potřeby, tedy být milován a respektován, má jednu malou podmínku, o které řada z nás vůbec netuší.   Epizoda, ve které vám ledacos dojde. Inspirace k přemýšlení - a to kaž...

Většina z nás usiluje o vliv.  O to, mít dopad na lidi a na běh věcí.   To ale znamená postavit se do čela a vést.  Jaké to ale je, být šéfem, nadřízeným, vedoucím, leaderem?  Jaké vnitřní konflikty a dilemata se mohou v nás odehrávat, jsme-li v řídící roli?  V této epizodě zkusíme pojmenovat hranici, kdy končíme my a začíná naše role, a taky co tahle hranice znamená pro naši zranitelnost, em...

Nejsme všichni hrdinové, za všech okolností ochotní nastavovat krk.   Ale určitě máme v sobě odvahu alespoň k něčemu.  Jestli chceme žít v odvaze, je asi důležité zjistit, kudy z nás naše vlastní hrdinství chce ven.

Na co myslí lidé, kteří odcházejí ze svých domovů, protože jim a jejich blízkým hrozí nebezpečí?   Co to je, co si chtějí vzít s sebou, protože je to vzácnější než všechno ostatní, co za sebou zanechávají? A co byste s sebou vzali vy, kdybyste věděli, že všechno ostatní zůstane pohřbeno? Něčeho se vzdát je vždycky horší než něco nemít.

„Slova jsou naším nejvíce nevyčerpatelným zdrojem magie.“  Tuhle myšlenku svěřila J.K. Rowlingová do úst moudrému hrdinovi příběhu Harryho Pottera, čaroději Brumbálovi.    V této epizodě vezmeme některá dlouho neužívaná slova pod drobnohled, oprášíme jejich význam a zkusíme ověřit jejich relevantnost k dnešku. Jsou to jen anachronismy nebo mocná zaklínadla návratu k hodnotám?

Co se vám vybaví, když myslíte na svůj talent? Co o svém talentu vlastně víte? A co s tím děláte? Epizoda o tom, jak hledat svůj talent v našich životních příbězích i setkáních. A závěrem otázka do pranice: Je talent výhoda, privilegium nebo odpovědnost?